Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zakyntos - dovolenka 2008

Zakynthos (Zante) je nejjižnější a zá­roveň třetí největší ostrov v Iónském moři. Díky pravidelným srážkám je ostrov stále zelený a právem je nazýván “Ostrovem vůní” nebo také “Květinou východu”. Zakynthos se na jaře promění v kvetoucí zahradou, vzduch je prosycen vůní divokých bylin a eukalyptů.

 

Aukro.cz

 

 

Na východním pobřeží se rozprostírají nekonečné olivové a citrusové háje a úrodné nížiny, které jsou lemovány nádhernými písečnými plážemi. Nejznámější je pláž Navagio (Ztroskotání) – podle vraku lodi, která tady kdysi ztroskotala. Západní část ostrova je obklopena skalnatými horami se spoustou jeskyní, z nichž nejznámější je Modrá jeskyně u mysu Skinari. V ní je nádherně modrá, jakoby fosforeskující voda. U jihovýchodního cípu ostrova se nachází tzv. Inousská propadlina, která je hluboká 4500 m. Na jihu ostrova se rozkládají pláže zátoky Laganas, které lákají nejen turisty, ale i mořské želvy - karety obecné. želvy zde do písku kladou  vajíčka a proto je v rámci jejich záchrany na některé pláže zakázán vstup od západu do východu slunce. V této době je také zavřeno letiště a letecká doprava je zastavena. Na srázovitém západním pobřeží žijí tuleni, kteří jsou rovněž chráněni.

 

Kareta Obecná

 

Kareta obecná (Caretta caretta) – mořská želva dorůstající délky okolo jednoho metru a dosahující váhy 100 – 150 kilogramů.   Žije v Indickém, Atlantickém i Tichém oceáně. Ve Středozemním moři je prokázán výskyt celkem sedmi druhů mořských želv (například i kožatky velké, karety obrovské) , pouze kareta obecná zde však hnízdí. Z vajíček nakladených do půlmetrových jam (želvy je vyhloubí silnýma zadníma nohama) se líhnou malé pěticentimetrové karety. Z počátku se želvy živí medúzami i hmyzem létajícím nízko nad hladinou. Později se do jejich jídelníčku dostávají  korýši, ježovky, ryby  a další živočichové.  Pohlavní dospělosti dosáhne tento druh želvy  v období mezi 20 – 30 rokem života. Ke hnízdění se karety vracejí vždy na pláže, kde se sami narodily. Dožívají se věku až 80 let. Dospělá kareta nemá v moři přirozeného nepřítele. Přesto je její populace ve Středozemním moři značně decimována . Na vině jsou rybářské sítě , znečišťování mořské vody průmyslovými odpady a další faktory. Kareta obecná je přísně chráněným živočichem. S rozvojem moderních  technologií startují projekty sledování  pohybu „evropských karet“  pomocí satelitních vysílačů a přístrojů na bázi operátorů GSM.  

 

   Kromě  Zakynthosu hnízdí karety obecné v Řecku i v některých lokalitách Peloponésu a Kréty. Mezi významná mořská stanoviště dospělých karet ve Středomoří patří oblast Jaderského moře a záliv Gabes v Tunisku.

 

  Asi nikdo už přesně nezjistí, od kterého data se na ostrově Zakynthos vyskytují tak hojně karety obecné, ale jinak jsou stránky historie tohoto půvabného místa u západního pobřeží Peloponésu popsány hustým písmem v mnoha evropských jazycích. Třetí největší z Jónských ostrovů  sdílel často osudy se svými bratry a sestrami: Kefalónií, Ithakou, Lefkádou… Z kolébky řecké civilizace   ho pozvedly občas šetrné, jindy hrubé a neomalené ruce Makedonců, Římanů, Vandalů a Saracénů. V 15. století se poprvé otiskly do písku zdejších pláží stopy benátského lva. Město na laguně dalo Zakynthosu i jeho druhé jméno – Zanté.  Přesýpací hodiny času opět otočily neklidné dějiny přelomu 18. a 19. století. Na citadelách ostrova Zanté zavlála francouzská trikolóra. Krátká mezihra s ruskou mocenskou politikou a poté 150 let britského protektorátu.

 

Od roku 1864 je Zakynthos součástí moderního řeckého státu. Kromě politického vymezení lze ostrov definovat i jako důležitý prvek ekosystému Středozemního moře. Tamní pláže jsou unikátním hnízdištěm želvy karety  obecné. Tento fakt už léta úspěšně semílá soukolí turistického průmyslu. Velké mořské želvy jsou evropskou fatou morganou, díky které můžeme z našeho sofistikovaného industriálního světa zahlédnout starobylý živočišný druh spojující současnost s érou dinosaurů.  Želvy patřily k Řecku už v antice. Nálezy nejstarších starověkých mincí dosvědčily, že  jistý počet „želvích krunýřků „ v měšci na peníze, to už bylo nějaké bohatství! Antika zobrazila želvu důstojně na mincích, moderní doba ji s pragmatismem klidně otiskne i na igelitovou nákupní tašku. Navzdory některým prognózám, se však kareta obecná u pobřeží Zakynthosu vyskytuje v hojném počtu i ve 21. století.

 

Něco je silnější, než její strach z přeplněných pláží, hluku motorových člunů… Uposlechnuvší volání po zachování druhu, připlouvá kareta v období od června do srpna k tamním plážím, aby do jejich písku snesla vejce. V centru její pozornosti jsou například oblasti v sousedství Laganas – nejživějšího kosmopolitního střediska ostrova. Na pětikilometrovém úseku laganské písečné pláže bylo napočítáno neuvěřitelných 1300 želvích hnízd. Kareta si nemohla vybrat rušnější letovisko. Dlouhé řady lidských těl vstřebávajících sluneční paprsky. Nedaleko od Laganas je navíc i jediné ostrovní letiště s    koridorem navádějícím ocelové obry na přistání a vedoucím přímo nad „želví pláží“. Ve vlnách motorové čluny, vodní kola a mořské kajaky. Je vůbec slučitelná ochrana přírody s turistikou? Na Zakynthosu má odpověď na tuto otázku jméno ARCHELON. Jedná se o sdružení mající za cíl ochranu karety obecné prostřednictvím cílené osvěty. Zároveň se organizují konkrétní projekty včetně provozování želví nemocnice v Aténách, kde se ošetřují karety poraněné rybářskými sítěmi nebo lodními šrouby.

 

Dobrovolníci ARCHELONU vytvářejí tlak i na  rybáře, kteří stále  místy považovali karetu za svého nepřítele a do jejího krunýře by občas rádi vyřezali vroubek za špatné úlovky ryb…Hlavní logickým argumentem je ovšem právě turismus. Lidé přijíždějí na Zakynthos  proto, že chtějí spatřit karetu.  S pochopením pokyvují hlavou i politikové. Dokonce i Marathonisi – jeden z ostrůvků u zakynthoského pobřeží má údajně tvar plazící se želvy! Výsledkem společenského tlaku je zřízení Národního mořského parku Zakynthos. Karetě se začíná v civilizační tlačenici lépe dýchat. Mořský park je chráněn přísnými zákony. I díky nim se podařilo snížit úrazy při střetnutí karet s lodním šroubem na minimum. V určitém čase je kvůli karetám omezen i provoz ostrovního letiště. Na plážích se želvími snůškami je zákaz pobytu po setmění.  Do písku se nesmí zapichovat slunečníky, aby se snad jejich hroty nestřetly s neoznačeným želvím hnízdem.  Navíc  má park na ostrově chránit i dalšího mořského tvora – tuleně středomořského (Monachus monachus). Jeho velmi malá izolovaná kolonie žije na  ostrůvku Pelouzo v západní části laganské zátoky.  Jurský park přísných starodávných želv má tak v tuleňovi přece jen usměvavějšího chovance z říše savců...